CET

OB Loko Česká Třebová

MČR HROB – Herlíkovice (Krkonoše)

Reportáž z letošního MČR v horském orientačním běhu (HROBu), který se konal první listopadový víkend v Herlíkovicích, sepsala přímá účastnice, Lucka.

Tak jedeme! Kam? No přece na můj první HROB! Když jsme se domlouvali a přihlašovali, zdálo se mi to jako problém pro budoucí Lucku. Ale najednou je to tu a já musím tomuto závodu čelit s tím, co mám natrénováno…

Pátek si ještě užívám. Po sobotním probuzení přichází teprve šok. Už je to tady. Už se z toho nevyvléknu. Když ze startu vidím kopec, který musíme vyjít (ani nebudu psát vyběhnout, protože by mi to stejně nikdo neuvěřil), dělá se mi špatně. Za zpěvu hymny vybíháme. Po kilometrovém výšlapu do kopce začínám být celkem zadýchaná, ale krizovka začne až při dohledávce první kontroly a cestě na dvojku. Síly docházejí brzo a mě napadají myšlenky, jestli to vůbec dojdu do konce a jestli jsem nepřecenila svoje síly. Za pomoci svého parťáka Davida, ale rozbíhám ztuhlé nohy a další problémy řešit nemusím. Nacházíme dvojku, se kterou máme trochu problém, a pak už nám to rychle utíká. Volíme dobré postupy a zbytečně nemusíme nabíhat kilometry navíc. Ale nejvíce se oba těšíme na občerstvovačku. Škoda, že nemám větší chuť k jídlu, protože takový výběr by nám mohl jakýkoli jiný běžec závidět. Ale není na co čekat. Naši soupeři už odbíhají a my musíme taky. Na vršku kopce se kousneme a předbíháme je. A naše vedení nepustíme. Do cíle dobíháme sice trochu vysílení, ale s dobrým pocitem, že jsme to zvládli. A jsme ještě spokojenější, když zjišťujeme, že jsme průběžně třetí! Šup zpět na ubytování, najíst, protáhnout, navléct kompresky a spát, protože jak jsme si přečetli na vyčítání: Zítra zase…

Nedělní ráno je podstatně horší. Očekávané sluníčko nikde a mám problém vstát z postele. Nicméně se nějak vykopávám a jdu na to. Na start nás odvážejí autobusy. Očekávám krátkou cestu, ale my jedeme celkem dlouho. Snažím se rozcvičit a rozběhat, ale to mě jen znervózňuje, protože nohy nějak nemohou. Spolu s ostatními vybíháme. Překvapivě to jde lépe, než jsem čekala a trať si užívám. Nemáme takové převýšení jako v sobotu a i počasí je mnohem hezčí. Pár kopců nás sice čeká, ale není to tak hrozné. Ještě zapózovat u kontroly, a valíme do cíle. Nevěřím, že to někdy řeknu, ale je mi líto, že to končí a klidně bych si ještě pár kilometrů dala. Ale nebudeme to zase přehánět. Při pohledu na výsledky zjišťujeme něco šokujícího. Na našem prvním HROBu jsme se umístili na suprovém druhém místě! Porazil nás jenom Kamil s Honzou. Tak tohle jsem vážně nečekala. Je to bonus k tomuto skvělému víkendu, a já doufám, že příští rok poběžíme zas. Kompletní výsledky (sobota, neděle, celkové) jsou zde.

A jak dopadli všichni CET závodníci?

Lukáš + děda (kategorie HH) – 20. místo

Napsal: Kovář Lukáš 6.1.2019